Blog

Olympiáda je tady a znovu ožívá hokejová horečka. Připomínáme si zázrak z Nagana, naše zlaté hokejky (pozn.: termínem „hokejka“ bývá též označován, zejm. v byznysu, nerealistický růstový plán jakéhokoliv ukazatele, který dosud stagnuje). Současně nabírá otáčky diskuse o výstavbě nových jaderných bloků, resp. přesněji řečeno stoupá tlak lobbistů a politiků na to, aby bylo rozhodnuto o realizaci projektu. Ať už jde či nejde hlavně o rozdělení ČEZ, tak nominálně je určující téma jaderný projekt. Dozvídáme se proto znovu všechny přednosti této okouzlující technologie (bez ironie, řadím se k fanouškům jádra jako bezemisního zdroje), z druhé strany její nevýhody (většinou se to postaví v jiném čase a s jiným rozpočtem, takže jsem zklamaným fanouškem), ale o čem se příliš nediskutuje a co se přijímá spíše jako pevná premisa, to je potřebnost nového elektrického výkonu obecně a „tvrdého zdroje“ zejména v horizontu cca 20 let. Jak to bude s dostupným elektrickým výkonem za 20 let, to je otázka. Když bychom sečetli plánované výkony národních akčních plánů pro smart grids (zde se počítá s masivním rozvojem obnovitelných zdrojů – hokejka č. 1) a pro rozvoj jaderné energetiky, tak bychom mohli mít nadbytek výkonu i při marginalizaci všech ostatních zdrojů (např. kdyby se oproti současným plánům nestavěl nový zdroj v Mělníce, spalovny atd.).

Co bych chtěl ale ve veřejné diskusi oživit na prvním místě, to je modelování předpokládané spotřeby elektřiny v ČR. Ze strany státních autorit a státem placených expertů za 10 let svého pobytu v energetice víceméně celou dobu vidím nejčastěji tento obrázek cca z roku 2010 (zdroj OTE, EGÚ Brno, via http://www.tzb-info.cz/ ):

Tento obrázek se během posledních 10 let liší v podstatě jednou věcí: rokem, kdy se předpokládá, že spotřeba elektřiny začne prudce růst – vždy je to však rok následující. Ve skutečnosti však spotřeba elektřiny v Česku posledních 10 let stále (za vlivu hospodářského cyklu) osciluje okolo 60 TWh (60 miliard kilowatthodin). Energetická náročnost jedné koruny českého hrubého domácího produktu klesá, spotřeba domácností roste díky novým spotřebičům, ale ty tradičnější jsou zase podstatně úspornější. Očekáváme boom elektromobility, ale také jsou tu nové ambiciózní cíle EU v oblasti úspor. Tj. jako dosud lze očekávat spíše proměnu struktury spotřeby elektřiny než lineární či dokonce exponenciální růst. Pracujeme tedy při rozhodování o investici stovek miliard korun do jaderných bloků se seriózními předpoklady? Mimochodem, asi víte, co se stane, když na led naskočí hráč s příliš zahnutou hokejkou. Jde si sednout na trestnou lavici.

Solární horečka roku 2010 je noční můrou pro všechny normální smrtelníky, dokonce i pro developery solárních projektů z let 2007-2009 z řad outsiderů a tedy i pro mne. V roce 2010 slunce rychle zapadalo, zabarvilo se do oranžova a o připojení a nepřipojení elektráren rozhodovaly věci mezi nebem a zemí. Některým lidem s razítky se před očima vyjevovala budoucnost již postavené funkční elektrárny, kterou běžní smrtelníci ještě viděli jako nedokončenou. Tak jako se v Číhošti pohyboval kříž po oltáři, tak se zázračně do pohybu dávaly elektrony v panelech, které ještě nebyly zapojené a byly v přístavu v Hamburku. To vše se dělo pod nadvládou skrytého boha slunce, který se ukryl za déšť kritiky fotovoltaiky a tím vzniklou duhu. 

Rok 2010 nikdo opakovat nechce, až nyní fotovoltaika přestává znít jako sprosté slovo, a uznejte, že v principu je to stejně okouzlující technologie jako jaderná elektrárna, méně výkonná, ale zase dostupnější. Restart obnovitelných zdrojů v Česku ohlašuje Ministerstvo průmyslu a obchodu společně se zástupci sektoru obnovitelných zdrojů a shodně jej chtějí postavit na  soutěži o podporu v aukcích. Co nejnižší garantovaná cena pro výrobce elektřiny, kde podpora se snižuje nepřímo úměrně ceně na spotovém trhu a může být i záporná, je nejefektivnější režim podpory a v aukcích lze regulovat objemy projektů, maximální ceny a další parametry. Při přípravě nového systému podpory se ale opomíjí optimalizace stávajícího režimu podpory, kde cca 1500 MW fovotoltaických elektráren je stále v režimu tzv. povinného výkupu tzv. povinně vykupující obchodníci za náklady spojené s odchylkou výroby obnovitelných zdrojů dostávají od státu zajímavý poplatek v řádu 10 EUR/ MWh. Podle platného zákona má MPO již několik let vybrat povinně vykupujícího obchodníka (obchodníky) formou výběrového řízení. Dosavadním ministrům se úspora 150 - 200 mil. Kč pouhým administrativním opatřením asi nezdála zajímavá a tak několik let tento „byznys“ ponechávali dodavatelům poslední instance, tedy třem obchodním sestrám tří distributorů elektřiny. Díky tomu tady máme pokřivený trh s několika terawatthodinami elektřiny z OZE, na kterém soutěží plně tržní firmy, a pak společnosti, které se jako Proteus proměňují z tržního hráče na příjemce státem vyplácené podpory.

Zatím tento problém nikoho příliš nepálil, teď se ale chystá soutěž o podporu nových větrných či jiných elektráren, ve které každé euro za megawatthodinu bude rozhodovat. A do této soutěže se zajisté budou moci hlásit také společnosti, které mají na trhu zajímavou výhodu v řádu jednotek euro za MWh díky obchodu s elektřinou v povinném výkupu. Současně se zavedením aukcí na podporu nových zdrojů je tedy pro zajištění rovné soutěže nezbytné provést tendr na výkup elektřiny v režimu povinného výkupu. Na hodinové bázi v novém systému podpory budou časté situace, kdy podpora OZE bude nulová.

Časté jsou ale i případy, kdy naopak cena silové elektřiny je nulová či dokonce záporná. I tento problém lze zmírnit institucionálním opatřením. Pokud by do systému podpůrných služeb byly jako poskytovatelé záporné regulace vpuštěny virtuální elektrárny zahrnující i zdroje větrné a fotovoltaické, bylo by pro všechny účastníky trhu efektivní v případě záporných cen elektřiny odpojit obnovitelné zdroje od distribuční soustavy a vyrobenou elektřinu akumulovat v bateriích anebo vypnout samotné výrobny. Tyto obnovitelné zdroje by dostaly svůj zelený bonus, ale jejich operátor by nemusel platit zápornou cenu za silovou elektřinu či za odchylku a naopak by inkasoval od ČEPS platbu za poskytnutí záporné regulace a ta by byla podstatně levnější než od konvenčních poskytovatelů této služby. Díky tomu by ušetřil koncový zákazník. Nový ministr průmyslu tedy má řadu možností jak pomocí institucionálních opatření českou energetiku učinit více tržní a efektivní.

 

Vždy, když přijdu na nějakou energetickou konferenci nebo diskusi, zeptám se, jaké „zaklínadlo“ se ten den používá. Stálicí je již mnoho let termín „smart grids“, tedy „chytré sítě“. Mělo by se jednat o chytré elektrické sítě, ale lze pozorovat i prvky chytrých sociálních sítí mezi některými firmami, úředníky a politiky. Před několika lety jsme slýchali od provozovatelů distribučních soustav a také zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, že Česká republika nemusí se zavedením smart grids pospíchat, protože máme hromadné dálkové ovládání (HDO), tj. prvek chytré sítě, který už úspěšně provozujeme desítky let. Jako outsider bez elektrotechnického vzdělání jsem tuto myšlenku přijal a po proškolení od odborníků jsem usoudil, že HDO je opravu progresivní věc, která umožňuje částečně řídit spotřebu elektřiny, a to zejména při vytápění nebo ohřevu vody elektřinou u maloodběratelů. S nadějí jsem proto v roce 2015 přijal pozvání do pracovní skupiny Energetického regulačního úřadu na téma „obchodní využití řízení spotřeby elektřiny.“ V rámci zasedání této skupinky se ukázalo, že obchodníci s elektřinou PRE, Amper, Nano a další jsou připraveni využít HDO na druhém místě za provozovatelem distribuční soustavy PRE, EON, ČEZ a nabídnout koncovým zákazníkům nové obchodní produkty, např. „bojler“, „elektromobil“ aj. My to máme už roky vyzkoušené např. u OZE formou druhé simkarty v řídící jednotce, distributor má samozřejmě v regulaci přednost a nadále tak má v ruce všechny nástroje pro bezpečné provozování soustavy. Nadšeně jsem o chystané reformě vyprávěl nedlouho poté rodičům, u kterých na území ČEZ svítilo celé víkendové dopoledne slunce, fotovoltaické elektrárny generovaly kladnou odchylku, ceny elektřiny padaly k nule, ČEPS se mohl uregulovat, poskytovatelé záporné regulace měli žně, tj. nabízelo by se se využít HDO a spotřebovat nadbytečnou elektřinu. Odpoledne, za deště na většině území ČR a po zklidnění situace v soustavě, pak HDO „s křížkem po funuse“, cvaklo na hodinách a začala se ohřívat v nízkém tarifu voda v bojleru, protože prostě udeřila hodina, na kterou to distributor v daném období napevno nastavil bez ohledu na aktuální podmínky.

Pracovní skupina na chystanou reformu se následně odmlčela a vyšuměla do ztracena, stejně jako celá nová tarifní struktura. O HDO se ale přesto mluví dál – najednou slýcháme, že je to zastaralý nedostačující systém, potřebujeme smart grids a celé to bude stát 50, možná 90 miliard korun. Ve Vrchlabí se údajně zjistilo, že to funguje, ne že o smart grids zákazníci nemají zájem, jak se na témže místě zjistilo o něco dřív. Je to prý velká výzva pro českou energetiku a velká zodpovědnost, takže stejně jako HDO, tak i smart grids musí řídit jen distributoři, co kdyby jim v tom obchodníci s elektřinou, tržní impulsy a zpětná vazba od zákazníků udělaly neplechu. Ze smart grids se tedy v českém podání může stát stejná černá skříňka z pohledu zákazníka, jakou je stávající hromadné dálkové ovládání. Jen to asi bude dražší, ale nevěšte hlavu, svede se to na obnovitelné zdroje a Brusel nám na to pošle dotace, proto MPO připravilo Národní akční plán pro smart grids.

Ale závěr by měl být pozitivní. Stále je tu šance, aby zákazníci získali díky smart grids nové obchodní produkty a právě proto by ještě před tím bylo dobré chování zákazníků vyzkoušet. HDO může posloužit minimálně jako dobrá behaviorální laboratoř pro testování chování zákazníků a nových produktů obchodníků s elektřinou. Pojďme tedy otevřít černé skříňky české energetiky dříve, než je nahradíme novými a dražšími černými skříňkami.