Blog

Chytré sítě nebo drahé černé skříňky?  
31.10. 2017

Vždy, když přijdu na nějakou energetickou konferenci nebo diskusi, zeptám se, jaké „zaklínadlo“ se ten den používá. Stálicí je již mnoho let termín „smart grids“, tedy „chytré sítě“. Mělo by se jednat o chytré elektrické sítě, ale lze pozorovat i prvky chytrých sociálních sítí mezi některými firmami, úředníky a politiky. Před několika lety jsme slýchali od provozovatelů distribučních soustav a také zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, že Česká republika nemusí se zavedením smart grids pospíchat, protože máme hromadné dálkové ovládání (HDO), tj. prvek chytré sítě, který už úspěšně provozujeme desítky let. Jako outsider bez elektrotechnického vzdělání jsem tuto myšlenku přijal a po proškolení od odborníků jsem usoudil, že HDO je opravu progresivní věc, která umožňuje částečně řídit spotřebu elektřiny, a to zejména při vytápění nebo ohřevu vody elektřinou u maloodběratelů. S nadějí jsem proto v roce 2015 přijal pozvání do pracovní skupiny Energetického regulačního úřadu na téma „obchodní využití řízení spotřeby elektřiny.“ V rámci zasedání této skupinky se ukázalo, že obchodníci s elektřinou PRE, Amper, Nano a další jsou připraveni využít HDO na druhém místě za provozovatelem distribuční soustavy PRE, EON, ČEZ a nabídnout koncovým zákazníkům nové obchodní produkty, např. „bojler“, „elektromobil“ aj. My to máme už roky vyzkoušené např. u OZE formou druhé simkarty v řídící jednotce, distributor má samozřejmě v regulaci přednost a nadále tak má v ruce všechny nástroje pro bezpečné provozování soustavy. Nadšeně jsem o chystané reformě vyprávěl nedlouho poté rodičům, u kterých na území ČEZ svítilo celé víkendové dopoledne slunce, fotovoltaické elektrárny generovaly kladnou odchylku, ceny elektřiny padaly k nule, ČEPS se mohl uregulovat, poskytovatelé záporné regulace měli žně, tj. nabízelo by se se využít HDO a spotřebovat nadbytečnou elektřinu. Odpoledne, za deště na většině území ČR a po zklidnění situace v soustavě, pak HDO „s křížkem po funuse“, cvaklo na hodinách a začala se ohřívat v nízkém tarifu voda v bojleru, protože prostě udeřila hodina, na kterou to distributor v daném období napevno nastavil bez ohledu na aktuální podmínky.

Pracovní skupina na chystanou reformu se následně odmlčela a vyšuměla do ztracena, stejně jako celá nová tarifní struktura. O HDO se ale přesto mluví dál – najednou slýcháme, že je to zastaralý nedostačující systém, potřebujeme smart grids a celé to bude stát 50, možná 90 miliard korun. Ve Vrchlabí se údajně zjistilo, že to funguje, ne že o smart grids zákazníci nemají zájem, jak se na témže místě zjistilo o něco dřív. Je to prý velká výzva pro českou energetiku a velká zodpovědnost, takže stejně jako HDO, tak i smart grids musí řídit jen distributoři, co kdyby jim v tom obchodníci s elektřinou, tržní impulsy a zpětná vazba od zákazníků udělaly neplechu. Ze smart grids se tedy v českém podání může stát stejná černá skříňka z pohledu zákazníka, jakou je stávající hromadné dálkové ovládání. Jen to asi bude dražší, ale nevěšte hlavu, svede se to na obnovitelné zdroje a Brusel nám na to pošle dotace, proto MPO připravilo Národní akční plán pro smart grids.

Ale závěr by měl být pozitivní. Stále je tu šance, aby zákazníci získali díky smart grids nové obchodní produkty a právě proto by ještě před tím bylo dobré chování zákazníků vyzkoušet. HDO může posloužit minimálně jako dobrá behaviorální laboratoř pro testování chování zákazníků a nových produktů obchodníků s elektřinou. Pojďme tedy otevřít černé skříňky české energetiky dříve, než je nahradíme novými a dražšími černými skříňkami.

Sdílejte náš blog na:



Facebook Zákaznický portál